ÚVOD


Fotografování pomocí objektivů z mikroskopu

Dlouhou dobu jsem oddolával této technice makro nebo zcela správněji mikrofotografie - objevování krásy mikrosvěta určitě přenechám jiným a povolanějším - ale zjistil jsem, že i pro mne může být užitečné nafocení určitých malých detailů a jen některého velmi drobného preparovaného hmyzu, které klasickými makrobjektivy nelze prakticky vůbec uskutečnit. Je třeba připomenout, že oproti klasickému velkému makroobjektivu má každý objektiv z mikroskopu téměř nulovou hloubku ostrosti, nelze tedy fotografování do vrstev provádět ručním posuvem pomocí makrosáněk, ale je třeba si pořídit tzv. mikroposuv, doporučuji po přesných dílcích /0,01 - 0,005 mm/ a nejlépe s vertikálním a horizontálním posunem foceného hmyzu. Velkou nevýhodou je přílišné množství pořízených fotografií - cca minimálně několik desítek i při tak malé velikosti foceného objektu; také technika nasvícení musí doznat kvalitativních změn a velmi důležitá je stabilita celé sestavy proti jakýmkoliv vibracím neboť fotografujeme s posuvem v řádu průměrně setin milimetru. Vibrace způsobené třeba sklopením zrcátka v těle zrcadlovky při focení například velkých brouků čeledi Carabidae mají na kvalitu práce velmi malý vliv, kdežto na kvalitu fotografií u takto malých objektů mají vliv téměř zničující. Ještě destruktivnější jsou vibrace způsobené např. mačkáním spouště na těle zrcadlovky, občasné klepnutí či opření se do stativu - což způsobí i 'vyjetí' preparátu mimo hledáček - nebo jen docela obyčejné opatrné našlapování okolo stativu...a další zcela náhodné vlivy... znovu připomínám, že u jednoho objektu je nutno odfotit několik desítek fotek a při takto zkažené práci je třeba vždy začít znovu od začátku.

Takže z toho vyplývá, že tato práce vyžaduje speciálně upravené a přizpůsobené sestavy - ovšem nic takového se na evropském trhu nevyskytuje - až na drobné výjimky - něco málo v oblastech nějakého příslušenství, většinou od německých firem - z ostatních - od tzv. plastových stolků se stojany na jakousi 'makrofotografii' ..atd... až po 'hamácké' hliníkové redukční šrouby - to jsou věci pro tento účel krajně nevhodné. Nějaké sestavy a automatické posuvy lze sehnat na zaoceánském trhu, ale tam počítejte s cenovými relacemi v řádu malého osobního automobilu. Takže našinec si musí jako obvykle vypomoci svépomocí či s pomocí šikovných přátel a kamarádů.

Měl jsem možnost zvolit si sestavu pro mikroskopový objektiv buď z použitého stojanu těžkého mikroskopu Meopta s příslušnými posuny anebo využít pouze mikroposuv z  mikroskopu PZO a dílensky vyrobenou těžkou ocelovou desku se stojanem – zvolil jsem druhou možnost právě pro jednodušší přizpůsobení celé sestavy a určitě snadnější použití podobající se klasickému focení ze stativu. A také upřednostňuji posuv ruční před automatickým, byla by to další investice navíc - přece jen mé fotografování v této oblasti není mým hlavním zájmem , bude více či méně sporadické, proto jakékoliv menší nepohodlí budiž vítáno. Spodní deska sestavy je vyrobena z jednoho kusu masívní oceli včetně připojených dílů, navrhl jsem si část se stojanem jako horizontálně výsuvný díl se stabilním utažením polohy, stojan je ze silnostěného /5mm/ profilu z eloxovaného hliníku, přitažený k desce jen pomocí 7 mm závitové tyče - neskutečně pevný spoj (silná ocelová závitová tyč svým pevným utažením minimalizuje jakékoliv vibrace lehké slitiny hliníkového profilu). Profil musí být pro tento účel precizně rovně uříznut - buď na horizontce nebo přesnou strojní pilou, ručně nelze ani náhodou. Menší problém jsem měl s vyřešením upevnění těla zrcadlovky, těžkých makrosáněk a makroměchu /dohromady s těžkým objektivem, redukcí... skoro 3 kg../ na stojanu pomocí redukčních šroubů nabízených na trhu - buď jsou krátké, ty dlouhé mají zase 1/4" fotozávit dlouhý jen 4mm a nejvíc pochybností vzbuzuje tzv. duální závit tzv.'samec + samice' v jednom, při tak velkém zatížení zvyšuje riziko odlomení šroubu. Nakonec jsem i tyto foto-hamašrouby zavrhl a nechal si vytočit pořádné ocelové a hliníkové šrouby doslova na zakázkovou míru. Uchycení fotoaparátu a příslušenství je na stojanu pevné - bez možnosti změny horní a dolní polohy, jakékoliv navrhované úpravy např. pomocí svislé drážky ve stojanu nebo v přední liště, apod. byly pro mne nedůvěryhodné..., .. tato řešení přinášejí pouze velká rizika uvolnění a následného pádu drahé fototechniky /... velmi špatný je pád a následný náraz i do hloubky několika cm ! - uvažte celkovou váhu a právě vespodu je nejkřehčí díl - mikroskopový objektiv/. Proto není nad jemnou regulaci polohy fotoaparátu pomocí kvalitních makrosáněk.
Ovšem na přilehlé svislé straně čtvercového profilu stojanu je další možnost uchytit fotoaparát /i druhý fotoaparát, nebo i další případné příslušenství.../ v nižší poloze. To je také pravý důvod upevnění stojanu pomocí závitové tyče a ne pevného spodního spojení s deskou - jednoduše se povolí nahoře velká křídlová matice a celý stojan i s fotoaparátem/-aparáty/ se v případě potřeby jednoduše otočí o 45° doprava, matka se zase utáhne a je to. Mezipolohy mezi těmito dvěma uchyceními se snadno vyrovnávají samostatnými makrosáňkami a navíc též makrosáňkami měchu. Výroba této sestavy byla zdlouhavá a docela náročná - složité bylo řezání všelijakých závitů pro šrouby a šroubky, aby to vše drželo více než stabilně pěkně pohromadě. Deska se stojanem má skoro 12 kg , celá je postavená ještě na broušené a těžké, ploché dlaždici.   Nesnadným oříškem je umístění takové věci - ne až tak mohutné /šíře 15 x délka 27 x výška 47 - vše cm/, ale velmi těžké, kdekoliv v bytě, sice větším, ale v paneláku a v bytě s manželkou a s dětmi atd.. O to větší výhodou se objevilo mít zateplený a zasklený balkon v tak zvané balkonové šachtě, kde jsou podlahy - stropy a levé, pravé stěny balkónů upevněny svislými ocelovými piloty mimo hlavní půdorys domu, takže jakékoliv běhání a dupání dětí, taky včetně silného poklepávání souseda na trubky topení z předešlých důvodů se v tomto malém prostoru nijak neprojeví pražádnými otřesy. Navíc je balkon vpředu vyzděný silnou zdí až do výše prsou dospělého člověka a vybaven žaluzií, takže se svou činností nijak nevzbouzím nevyžádanou pozornost v jakékoliv denní či noční hodině. Jistým romantickým vylepšením a bonusem je tiché focení za hluboké noci, kdy už rezignovaný dolní soused a čilé děti v naší ložnici spokojeně spí hlubokým spánkem a prostor naplňuje jen občasný záblesk a jemné pípání blesku doplněné slaboučkým světlem LED lampy... 
Jinou, ale nakonec odsunutou možností do budoucna, by bylo využití klidného a vytápěného podzemního sklepního prostoru o velikosti malé dílny se zásuvkami 220V, který jsem prozatímně využil k výrobě tohoto zařízení - to jen pro dokreslení, že i v křehkém paneláčku se dá tato vysoce přesná a náročná fotočinnost leckde provozovat.

Zmíněný mikroposuv PZO jsem musel speciálně upravit - hlavně zatížit těžkou základnou, protože se s ním po desce volně pohybuje, i když je také možné jej připevnit napevno,  ale jen v několika různých pozicích k nosné desce. Je dvoudestičkový - nahoře má dvě vodorovné destičky, jednu menší, méně vyčnívající právě pro možnost otočení celého zařízení o 180° /právě u nízkých poloh objektivu např. při absenci pojízdných makrosáněk, když destička už brání svým okrajem nižší poloze vysunuté konstrukce pojezdu makroměchu/. Každá destička je navíc osazena několika závity na umístění pružných ocelových per pro dobrou stabilitu a upevnění poreténových-polystyrénových hranolků pro fotografovaný hmyz. Destičky lze také klasicky posouvat horizontálně dopředu-dozadu a vlevo-vpravo, posuv je pevný pro obě současně. Vertikální posuv je jak 'hrubý'-/velkým kolečkem/ s pojezdem o hloubce 2,7 cm - slouží výlučně, ..víceméně jen na úpravy vzdálenosti preparátu vzhledem k objektivu... tak i 'jemný' - ovládaný otáčením malé hřídelky přes soustavu ozubených koleček a šneků na hlavní osovou hřídel na které je upevněn měřící kotouček s dílky po 5 mikronech - jeho jedna celá otáčka dokola se rovná 0,5 mm; lze také samozřejmě i samostatně otáčet pouze velkým měřícím kotoučem. Při tomto fotografování se tedy vertikálně posunuje jen s foceným hmyzem a to v desetinách a setinách milimetru, fotoaparátu s makroměchem a objektivem se jen upraví vzdálenost od objektu pomocí makrosáněk a dále se s ním už nepohybuje. Celé zařízení mikroposuvu má díky ocelové základně taky nějakou váhu - až 3 kg - a rovnoměrně vyvážené těžiště, díky tomu jej není nutné pevně šroubovat k nosné desce. Doporučuji pro lepší zaostřování použít úhlový hledáček a pro nasvícení foceného hmyzu pro účely zaostřování jednu nebo dvě malé LED lampičky s volně nastavitelným ohebným ramínkem, ... nebo v obou případech cokoliv jiného, co komu lépe vyhovuje..

Objektivy jsem si pořídil tzv. 'finity'  - s konečnou tubusovou vzdáleností, díky tomu je mohu používat s makroměchem, u 'infinity' objektivů potřebujete navíc soustavu čoček - lepšími slovy přídavný, dlouhý objektiv pro usměrnění  paprsků světla z mikroskopového objektivu. Pro mne bylo lepší si napřed pořídit levnější objektivy PZO či Meopta s plným vědomím jejich optických vad, ale v příznivé ceně několika stokorun za kus; práci si s těmito objektivy vyzkoušet a teprve poté si pořídit dražší a   o něco kvalitnější objektivy i jiných značek - Zeiss a Nikon. Nabízí se samozřejmě ještě kvalitnější a modernější mikroskopové objektivy, jejich cena už někdy dosahuje i několik desítek tisíc korun a pokud našinec opravdu není v tomto oboru čirý a schopný profesionál, tak je tato kvalita pro běžného amatéra jen pouhopouhou chimérou... tak.. Objektiv musí být umístěn přesně ve středu, v centru osy bajonetu zrcadlovky, aby nedocházelo ke zvýraznění optických vad objektivu, požadované redukce se ovšem těžko shánějí, např. redukce EOS-M42 je na internetu i v některých kamenných obchodech leckde dostupná, navazující redukci M42 - průměr konkrétního objektivu - vysoustruží z hliníku každý šikovný soustružník - /vnitřek redukce je vhodné potom začernit např. matným autolakem/. Mikroskopové objektivy mají různé průměry  závitů - běžně od 20 mm až 26 mm aj. Znovu připomenu, že je velice výhodné si potřebnou redukci nechat odborně udělat u známého soustružníka, a nebo za malý poplatek na strojírenských učilištích, určitě se to na 100 a více % vyplatí; než si udělat takovou věc doma na koleně a pak to odnést např. pádem objektivu přesně dolů na focený hmyz při např. vertikálním způsobu focení. Pro dosažení maximálního zvětšení jsem musel jen u některých objektivů prodloužit délku plně vytaženého makroměchu /u Novoflexu bohužel jen 125 mm/ pomocí mezikroužků M42 značky Zeiss až na 180 mm. Je možné použití též jakýchkoliv mezikroužků k bajonetu EOS, v poloze před nebo za měch, jak je libo - v tomto případě se o pražádný přenos dat /automatické ostření, clona, atd.../ jednat nemůže. Objektivy mají obecně velmi pramalou pracovní vzdálenost, tyto vzdálenosti jsou označeny na některých objektivech speciálními značkami nebo desetinnými čísly, čím větší vzdálenost tím pochopitelně vyšší cena toho , kterého objektivu. Čím větší zvětšení - např. dále 16x, 20x, 40x,.. 100x.. tím je tato pracovní vzdálenost menší. Některé objektivy mají možnost odšroubování vrchního krytu objektivu, tím se pracovní vzdálenost dá téměř skokově prodloužit.

Při fotografování s těmito objektivy používám jako zdroj světla většinou blesk s odrazem, někdy zářivky s patřičnou difůzí - správná intenzita světla je někdy výsledkem mnoha hodin zkoušení a prací s různými světlo - propustnými materiály.   Většinou se mi osvědčil můj domácí 'výrobek' než něco z nepřeberných difuzorů dostupných na internetu. Po dlouhých úvahách jsem kdysi jeden 'profi-difuzor' zakoupil, teď ovšem zabírá místo vysoko na polici - používám jej občas k jinému focení než k focení makra. Tento postup je vždy delší cestou 'pokus - omyl' a když je člověk trpělivý, tak se kýžené výsledky určitě časem dostaví. K tomu je potřeba ale neustále zkoušet - fotit a přemýšlet - a zase opačně, určitě nenechat techniku dlouhodobě 'odpočívat' ve skříni /to je potom maximálně zralá tak na odprodej pod cenou/... tento koníček je náročný po všech stránkách - časové, finanční i psychické.


BACK